I když třeba nepatříte k lidem, kteří bedlivě sledují vývoj ve světě fyziky, tak jste již někdy nepochybně slyšeli o proslulém fyzikovi Stephenu Hawkingovi. Ano, je to ten týpek, který mluví jako tamagoči.

V současnosti nikdo nepochybuje o tom, že má Hawking brilantní mysl, jelikož většina toho co vysloví a nebo napíše je pro nevěděckou veřejnost spíše nesrozumitelné. Ale nebylo tomu vždy takto. Tento maník byl vlastně během studií velký flákač a když mu bylo 9 let, tak byl klasifikován jako nejhorší žák ve třídě. I když se pak začal snažit aby to napravil, tak to nebylo příliš znatelné a podařilo se mu dosáhnout sotva průměru.

Už jako malého chlapce jej velmi zajímalo jak fungují věci, se kterými se ve svém okolí setkával. Rád pak spolužákům vyprávěl o tom, že rozebral například rádio a hodiny. Ovšem už méně často jim vyprávěl o odvrácené straně této záliby – že již nikdy nepřišel na to, jak tyto věco opět smontovat do funkčního stavu.

I přes špatný prospěch ve škole se ale zdálo, že jeho učitelé i vrstevníci rychle pochopili, že je mezi nimi budoucí génius. Svědčí o tom i fakt, že mu všichni přezdívali ,,Einstein“. O tom jak urážlivé označení by to pro něj bylo v současnosti, ve světle Einsteinových prokázaných omylů si napíšeme jindy.

Problém s jeho průměrností měl především jeho otec, který jej chtěl poslat studovat na Oxford. Problém byl v tom, že na to neměl peníze a jediné co jej mohlo zachránit, bylo stipendium. Naštěstí přišlo v období zkoušek překvapení, které nikdo neočekával, Stephen dosáhl téměř perfektního skóre z fyzikálních zkoušek.

Měl averzi vůči biologii

Hawking měl rád matematiku už od útlého věku a chtěl se na ni do budoucna specializovat. V tomto s ním jeho otec nadšení nesdílel, měl v plánu, že jej postupem času dotlačí k medicíně.

Ale ani přes všechen Hawkingův zájem o vědu ho biologie nezajímala, prostě ji neměl rád. Říkal o ni, že je příliš nepřesná a plná popisů, které se každých pár let mění. Mnohem raději věnoval své myšlenky složitějším věcem, které je možno přesně definovat.

Při rozhodování o tom, na co se do budoucna zaměří, měl na výběr ze dvou cest. Mohl studovat částicovou fyziku, která se věnuje chování subatomárních částic, nebo kosmologii, která se zaobírá vesmírem jako celkem. Nakonec si vybral kosmologii, navzdory skutečnosti, že v té době nebyla kosmologie uznávaná jako plnohodnotný vědní obor.

Když se jej zeptali, proč si vybral právě tento obor, tak odpověděl ,, Připomínalo mi to botaniku. Byly tam sice všechny částice, ale chyběly mi tam teorie.“

Patřil do Oxfordského veslařského týmu

Životopisec Kristine Larsen zmiňuje, že byl Hawking na Oxfordu spíše člověkem, který se držel v pozadí a s nikým moc nekomunikoval. Naštěstí se od ostatních na Oxfordu izoloval pouze první rok a později, když se trochu rozkoukal, tak se rozhodl vstoupit do Oxfordského veslařského týmu. Ještě předtím, než mu byla diagnostikována jeho zneschopňující nemoc, nebyl Hawking nikterak fyzicky velký, jak bývá u veslařů zvykem. Nicméně k jeho štěstí týmů lidi menšího tělesného vzrůstu příjmala. Byl usazen na pozici coxswains – pozice, kdy za sebou nikoho nemá, ale ovládá řízení směru lodi a zdvyhy vesel.

Vzhledem k důležitosti veslování na Oxfordu se stává Hawking mezi studenty velmi populární a řada lidí jej označovala za ,,dobrodružný typ“.

Ale jak rychle se stal Hawking populárním, tak rychle byly zraňovány jeho studijní návyky častými pravidelnými tréninky. Sekal stále více chyb při tvorbě analýz a laboratorních zpráv.

V jednadvaceti letech mu sdělili, že mu zbývá jen pár let života

Jako postgraduální student začal Hawking stále častěji pociťovat vynechávání svalstva a celkovou těžkopádnost. Jeho rodina začala mít vážné obavy o jeho zdraví. A tak když trávil vánoční prázdniny doma, tak všichni trvali na tom, aby navštívil lékaře.

Ještě před návštěvou specialisty, mimo jiné, ještě vyrazil na vánoční večírek, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Jane Wilde. Ta na seznámení ráda vzpomíná a říká, že ji sbalil na svůj smysl pro humor a osobitost.

Týden po svých 21 narozeninách nastoupil Hawking do nemocnice, kde byl po dobu dvou týdnů podrobován lékařským testům. Bylo to poprvé co zjistil, co se s ním vlastně děje. Byla mu diagnostikována amyotrofická laterární skleróza (ALS), též známá jako Gehrigova nemoc.Jedná se o neurologické onemocnění, při kterém pacienci ztrácí kontrolu nad svým svalstvem. Řekli mu, že mu nejspíše zbývá jen pár let života.

Hawking vzpomíná na to, že zůstal zcela v šoku a uvažoval nad tím, proč se to stalo zrovna jemu. Poté ale uviděl malého chlapce, který umíral na rakovinu a on si řekl, že jsou tam i lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř než on sám.

Hawking se stal o něco optimističtější, když začal chodit s Jane. Brzy na to se vzali a sám Hawking říká, že ,,měl pro co žít“.

Pokračování:

Věci které jste nevěděli o Stephenu Hawkingovi – Druhý díl

Věci které jste nevěděli o Stephenu Hawkingovi – Třetí díl