Pomohl vytvořit teorii o nekonečnosti vesmíru
Jedním z hlavních úspěchů (který sdílí s Jimem Hartlem) bylo přijít v roce 1983 s teorií, že vesmír nemá žádné hranice.
V roce 1983 se snažili pochopit podstatu a tvar vesmíru. Hawking s Hartlem kombinoval prvky kvantové mechaniky (studium chování mikroskopických částic) a obecné relativity (Einsteinova teorie o tom, že gravitace zakřivuje prostor), aby později prokázali, že vesmír, potažmo subjekt, nemá žádné hranice.
Konceptualizovali to, co si lidé do té doby mysleli o vesmíru. A to sice to, že je kulatý jako povrch země. Tehdy si to lidé vysvětlovali tak, že je logické, aby byl vesmír jako koule, že stejně jako na zemi v něm nikdy nepotkáte roh či zeď, že proto neexistuje konec vesmíru podobně jako neexistuje možnost dojít na okraj země. Nicméně jeden hlavní zde vždy byl – zatímco země je dvourozměrná, respektive třírozměrná, ale její povrch má jen dva rozměry, tak vesmír má rozměry rovnou čtyři.
Čas a prostor – nerozluční přátelé
Hawking vysvětluje, že časoprostor je jako linie šířky planety země. Začíná na severním pólu (počátek vesmíru) a pokračuje na jih, po obvodu až k rovníku, kde dosahuje maximální velikosti. Toto přirovnání nám naznačuje, že i vesmír se nyní zvětšuje, ale jakmile dosáhne své hranice (pomyslného rovníku), tak se začne opět zmenšovat a nastane kolaps. Hawking však uklidňuje, že k tomuto kolapsu nedojde dříve než za 20 miliard let. Možná.
Znamená to, že sám čas půjde v ten okamžik pozpátku? Hawking s touto myšlenkou dlouho zápasil a pak se rozhodl, že ne. Nevidí žádný racionální důvod, proč by se v ten okamžik měly změnit fyzikální zákony a aby se již dávno přeměněné energie měly zase přeměňovat zpět do výchozích stavů.
Přiznal prohranou sázku o černých dírách
V roce 2004 se tento geniální týpek přiznak k tomu, že se mýlil a připustil, že v roce 1997 uzavřel sázku se svými kolegy vědci, která se týkala černých děr. Abychom tuto sázku mohli chápat, vrátíme se na okamžik zpět a povíme si něco o černých dírách.Hvězdy jsou obrovské – mají tolik hmoty, že se jejich gravitace stává neuvěřitelně silnou. To je v pořádku, dokud tato hvězda spaluje dál své jaderné palivo, tak tuto energii uvolňuje směrem ven, do okolního prostoru a tak zároveň bojuje proti vlastní gravitaci. Avšak poté, co masivní velká hvězda ,,zemře“ nebo vyhoří, gravitace začne převažovat a způsobí, že se hvězda shroutí sama do sebe. Tak vzniká černá díra.
Gravitace je dokonce tak silná, že z tohouto zhroucení nemůže uniknout ani světlo. Nicméně Hawking již v roce 1975 prohlásil, že černé díry nejsou tak úplně černé, že vyzařují nějakou energii.
Ale zároveň v té době řekl, že informace pohlcená černou dírou se nakonec zcela bezezbytku vypaří. Problém byl však v tom, že myšlenka úplné nezvratné ztrátě informace je zcela v rozporu s pravidly kvantové mechaniky. Vytvářelo by to to, co sám Hawking nazval ,,informační paradox“
Americký teoretický fyzik John Preskill s tímto závěrem však nesouhlasil. Byl přesvědčený, že je hloupost, aby byla informace v černé díře zcela ztracena. V roce 1997 se tedy proto vsadil s Hawkingem, že se informace mohou z černé díry vymanit, že nikdy nemohou zmizet a že Hawkingova verze popírá zákony kvantové mechaniky.
Hawking je tak čestný sportovec, že dokáže přiznat, když udělá chybu – to udělal právě v roce 2004, když během přednášky na vědecké konferenci přiznal, že černé díry mají více než jednu topologii a kdyby se změřily všechny informace pohlcené černou dírou po zbavení všech těchto topologií, ukázalo by se, že se žádná z pohlcených informací neztratila.
Získal mnoho ocenění a vyznamenání
Během své dlouhé kariéry fyzika nasbíral neuvěřitelně působivou řadu ocenění a vyznamenání. Nebudu zde vypisovat všechny jeho úspěchy, jelikož pro ně není v tomto článku dostatek prostoru, ale můžeme se podívat na výčet jeho největších kariérních úspěchů.
V roce 1974 byl uveden do Royal Society (Jedná se o královskou akademii věd ve Velké Británii, jejíž vznik je datován do roku 1660) a o rok později mu byla udělena zlatá medaile za vědu papežem Pavlem VI a Rogerem Penrose Piusem XI. Také mu byla později udělena medaile Alberta Einsteina a Hughese od Královské společnosti.
Hawking se v akademickém světě roku 1979 etabloval tak dobře, že dosáhl na post Lukasiánského profesora matematiky na universitě Cambridge v Anglii – jedná se o pozici, kterou udržel na příštích 30 let. Lukasiánský profesor matematiky (Lucasian Chair of Mathematics) je označení pro nositele profesorského titulu matematiky na Univerzitě v Cambridgi. Funkce vznikla v roce 1663 přičiněním Henryho Lucase, který v letech 1639–1640 za univerzitu zasedal v Dolní sněmovně. 18. ledna 1664 ji oficiálně ustanovil anglický král Karel II. Stuart. Tento post je považovaný za jednu z nejprestižnějších akademických funkcí na světě. Mezi jeho dřívější nositele patřili sir Isaac Newton, Joseph Larmor, Charles Babbage, George Stokes a Paul Dirac. Od roku 2009 post zastává teoretický fyzik Michael Green, který působí na Clare Hall v Cambridgi. Titul získal v říjnu 2009, když nahradil Stephena Hawkinga. Ten od té doby nosí titul Emeritní lukasiánský profesor matematiky.
V roce 1980 obrdžel od britské královny Alžběty II prestižní Řád britského impéria, což ve Velké Británii představuje samotný předstupeň povýšení do šlechtického stavu. Také se stal držitelem Řádu společníků cti, udělovaného britskou královnou Alžbětou II. za zásluhy v oblasti umění, literatuře, vědy, politiky a průmyslu, přičemž je určen občanům zemí Commonwealthu. Sestává se ze Suveréna (krále) a ne více než 65 členů. Členů z Velké Británie může být 45, z Austrálie 7, z Nového Zélandu 2 a z ostatních zemí Commonwealthu 11. Cizinci mohou být jmenováni pouze čestnými členy.
V roce 2009 Hawking získal nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států - Prezidentskou medaili svobody, kterou mu na krk zavěsil osobně prezident Obama.
Za celou tu dobu Hawking dosáhl na 12 čestných doktorátů. Bohužel má však i smůlu, jelikož za celý svůj život prozatím nedokázal získat Nobelovu cenu.
Pokračování:
Věci které jste nevěděli o Stephenu Hawkingovi – Třetí díl